Večerní kanonáda

Text: 
Jelikož jsme už dlouho nebyli na žádné masové akci, tak jsme jednu sobotu (abych trochu parafrázoval) rozhýbali hory sádla a vydali se za kulturou. V centru Aucklandu v domain totiž probíhal další z velkých koncertů pod širým nebem. Tentokrát to byla Starlight Symphony.

Tyto akce se mi na Aucklandu líbí. Koncert je vždy zadarmo a na podporu nějaké té dobročinnosti (v praxi mezi lidmi pobíhá spousta dobrovolníků a snaží se lidem prodat nějaké cetky nebo cukrátka). Jelikož mívají tyto koncerty statisícové návštěvy, tak je také o atmosféru většinou postaráno (i přesto, že kiwáci se většinou nijak neprojevují).

My jsme prozatím absolovovali jenom jeden z těchto velkých koncertů (i když už 2x) a tam šlo spíš o populární hudbu, tak jsem byl zvědavý, jak zvládnou tento. Tady šlo totiž, jak asi název napovídá, o vážnou hudbu. Hned jak jsme zakotvili celkem blízko pódia (i přes malé problémy :)), už to začlo. Shromáždila se celá Aucklandská filharmonie i s početným kůrovým sborem :) (nahnali sem zpěváky z celého severního ostrova). Hráli se klasické kousky, místy i neméně klasické, ne však vážné kousky ve zvláštním podání (jako Bohemian Rhapsody od Queenu).

Jedním z cílů je každoročně také představení různých (většinou mladých) talentů a tak jsme viděli 4 mladé houslisty (každý v jednom ze čtyř Vivaldiho ročních období), jediný kiwácký pozounový kvartet, maorskou operní zpěvačku (ta byla mimochodem dost dobrá) a podobně. Někdy uprostřed večera nám Mercury energy předvedl malou ukázku laserové show (a ja jsem konečně pochopil, proč mají na reproduktorovém sloupu pověšenou takovou tu disko kouli :)) a to teda stálo za to (ja jsem ještě nikdy žádnou laserovou show neviděl, takže MNĚ se to zdálo dost dobré :)).

Začátek druhé půlky programu jinak trochu pokulhával, nacpali tam nějakou známou kiwáckou hvězdičku (kiwáci z ní byli úplně unešení), ale s vážnou hudbou to moc společného nemělo. Když pak ke konci začali prozpěvovat náboženské popěvky s britskou imperiální tématikou, tak jsem myslel, že půjdeme radši domů. Nakonec jsme odolali a udělali jsme dobře, protože vrchol měl teprve přijít.

A také nakonec přišel s Čajkovského 1812. I sama o sobě by tato má oblíbená skladba byla důstojným zakončením, postupně ale navíc začali střílet ohnivé rakety (nutno podotknout se synchronizace nestála za moc, někdy by se zdejší ohňostrůjci měli v létě vydat na přehradu do Brna, aby se něco přiučili. Jinak byl ale tento ohňostroj konečně aspoň trochu důstojný, ostatní, co jsme tu viděli byly opravdu směšné (zvlášť ten novoroční na Sky Tower)) a posléze se také přidala laser show. Už během večera jsem si všiml čtyř přistavených kanónů, tak jsem přemýšlel, kdy je asi použijí. Když pak během skladby naběhli vojáci, bylo jasné, že to bude při Čajkovském. Nečekaně se tedy pokusili o částečné původní podání této skladby a musím přiznat, že když při radostném zvuku zvonů z celé širé Rusy začali vojáci vítěznou kanonádu doplněnou ohňostroji a laser show (pravda ta se tam asi až tak nehodila :)), tak mi běhal mráz po zádech. Škoda jen, že nemohli použít "živé" zvony, to už by byl zážitek dokonalý (ono jich pravda v Aucklandu moc není).

Úplně poslední skladbou pak byla obligátní kiwácká hymna, ale to už byl jenom takový odvárek, lidi už se v podstatě rozcházeli.

Každopádně celkový dojem byl více než pozitivní, takže kdo bude mít přístí rok cestu kolem, tak se určitě doporučuji zastavit v Auckland domain na trochu té vážné hudby.

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: