Vánoce

Text: 
Vánoce přicházejí a nám přijela i další návštěva. Tentokráte Tomovi rodiče a jeho sestra Pavlínka s Medvědem (teda Markem). Plán jsme měli podobný jako když tu byla naše Zuzka s Davidem, ale jak se říká dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, takže některé věci proběhly trošku jinak.
Hned příjezd byl zajímavý. Biobezpečnostním úředníkům se nelíbily 3 štangle salámu, tak holt skončily v koši, ovšem celý kufr tatranek, fidorek, pudinků a polev prošel. Stejně tak hektolitry alkoholu:-)

Druhý den jsme zase málem dostali pořádnou pokutu, no prostě bylo to zajímavé. První dva dny jsme teda společně prožili v Aucklandu, s tím, že si návštěva prošla Auckland a podívala se na Pihu.

V pátek večer jsme pak všichni vyrazili na Jižní Ostrov. Plán byl opravdu skoro totožný s tím v květnu, jenom jsme vzhledem k vánočním svátkům museli některé detailíky doupravit. Asi největší změnou byl směr, tentokráte jsme vyrazili proti směru hodinových ručiček na sever. Taky jsme vzhledem k ceně letenek spali první noc v backpackeru Frienz v Christchurch. Ubytování nic moc, ale docela blízko centra.

V sobotu ráno nás ale už vyzvedla paní z malé firmy Discover NZ, která půjčuje kempervany. Rozdíl oproti velkým firmám byl opravdu značný. Jejich "depo" byla vlastně zahrada u baráku, který byl na okrajové časti Christchurch. Jak se paní dozvěděla, že už máme zkušenosti s kempervanama, uplně zrychlila a ani bond (peníze jako záruka, kolem $3000) skoro nechtěla. Za půl hodinky jsme už byli na cestě do Pack'n'Save na nákup. Auto bylo taky mnohem lépe řešené - vpředu kabina pro tři lidi, plus baterka na světla atd. se dobíjela za jízdy plus samozřejmě sprcha. Znamenalo to, že nebudeme tak vázání na kempy, což nám samozřejmě udělalo radost.

Naší první zastavkou byla vinařská oblast Waipara. Zkusili jsme další výrobnu vína a s radostí musím říct, že i takovému znalci jako je Tomíkův tatínek víno moc chutnalo. Posilněni vínem jsme si udělali malou zajíždku do lázeňského městěčka Hanmer Springs asi hodinu a půl na sever od Christchurch. Bohužel nám ale nepřálo počasí, a tak jsem rychle pokračovali dál do Kaikoury.
Na druhý den jsme si totiž místo dívání se na velryby objednali plavání s delfíny. Nakonec jsem ušetřili čas i peníze. Foukalo, tak žádní delfíni nebyli, snad příště. A opět na vinice, tentokráte u Blenhaimu a opět jsme neodolali a koupili pár lahví:-).

Přejezd na druhé pobřeží byl stejný, Westportskou tulení kolonii jsme tentokráte viděli večer a taky jsme si udělali malou procházku k majáku. Cestou dolů k ledovcům jsme se opět stavili v malém městečku Hokitika. Ledovce nás tentokráte překvapily. Hlavně tím, že zábrany byly posunuté mnohem dál, takže je člověk viděl z větší dálky. Jednu jsme přelezli a šli až kam se dalo. Úplně k ledovci jsem ale klukům jít nedovolila. Trošku jsme si kvůli těm bariéram zanadávali, ale zhruba za měsíc si Fox Glacier vyžádal dva životy (dva turisti šli až k ledovci a zasypalo je to), tak asi ty výstrahy mají smysl.
Po ledovcích jsme se opět pokusili vidět jezero Matheson, nebo spíš Mt. Cook, který se tam při hezkém počasí zrcadlí. No zrcadlila se jenom špička, ale i tak to byl pokrok oproti minule:-).

No a další přejezd přes průsmyk Haas a Haast Gate do Wanaky. Wanaka byla oproti podzimu pěkně rušná a my jsem se rozhodli udělat si procházku na kopec Mt. Iron (začátek treku naproti Puzzle World). Cesta nam trvala snad jenom hodinku a mohli jsme se kochat výhledem na celé údolí Wanaka.

Z Wanaky do Queenstown cesta probíhala úplně stejně jako poprvé. Jenom jsme do Queenstown dorazili dříve a rozhodli jsme se gondolou vyjet nad město a opět se trochu pokochat. Taky nás lákala autíčka na kterých jsme se mohli svést pěkně dolů z kopce tzv. luge. Byla to docela zábava. Po večeři v indické restauraci, kde nás obsluhovala češka (v podstatě neminul den, abychom někoho od nás nepotkali) jsme se posunuli kousek za město na parkoviště u odbočky na lyžařské středisko Remarkables. Úplně ideální na nocování.
Ráno jsme se probudili do sluníčka a tak jsme se rozhodli, že se na to lyžařské středisko podíváme zblízka. No cesta nahoru i dolu nic moc pro slabé žaludky:-), ale výhledy stáli za to. Vydali jsme se i na menší trečík, někteří jenom k prvnímu sněhu (aby ty Vánoce byli na sněhu:-))) a někteří i na nejbližší vrcholek.

Po takovém hezkém a nečekaném výletu jsme pokračovali směr Te Anau a Milford Sound. V Te Anau jsme dokoupili zásoby, protože byl Štědrý den a my nevěděli, jak je to s otvíracími dobami o svátcích. Samotný Štědrý večer jsme pak strávili v posledním DOC kempu před Milford Sound (nocovaní mimo kempy je zakazáno po celé cestě k Milford Sound). Ráno na Boží hod jsme už netrpělivě čekali na trajekt po Milford Sound, změnou byl čas - vyráželi jsme úplně první lodí a také snídaně. Rozhodně tedy doporučujeme si přivstát a zaplatit si první vyhlídkovou plavbu. Je o trošku levnější a ještě se najíte.

No a po lodi hurá zpátky do Te Anau, Queenstown, zastávka u bungee mostu a nocleh na parkovišti na cestě směrem k jezeru Pukaki. Rozhodli jsme se totiž podívat do osady Mt. Cook pod nejvýšší horou NZ MT. Cookem/Aoraki (3754m) a pokud počasí dovolí, udělat i některý s kratších treků v okolí. Nedovolilo:-) Ještě u jezera Pukaki to nevypadalo nejhůř, ale po příjezdu k navštěvnickému centru v Mt. Cook už se obloha zatáhla a rozhodně nevypadala, že se odtáhne.

Navzdory počasí jsem zkusili dvě z mnoho turistických cest v okolí Mt. Cook. Mám v tom trošku zmatek, kde jsme vlastně byli, ale hádám, že první, s názvem Kea Point track, nás dovedla k výhledu na Mueller ledovec a Mt. Cook, který byl ale samozřjemě schovaný v mracích a druhý přímo k ledovcovému jezeru. Počasí se moc nelepšilo a tak jsme pokračovali dál k jezeru Tekapo. Tady jsme vyzkoušeli nový areál s termálními bazénky a kochali se výhledem na jezero. Osvěžení a vykoupaní jsme se na chvilku zasnili u slavného kostelíka Starého pastevce a zapadli do borovicového lesíka na nocleh.

Ráno jsme se podívali na kostelík znovu, tentokráte i na iteriér. Taky jsme se vrátili zpátky k termálům, protože odtud začínal menší trečík na Mt. John. Nahoře je hvězdárna a samozřejmě krásný rozhled po Cantenbury. No ale to už byl opravdový konec Jižního Ostrova. Čekalo nás vrácení auta a krásy Christchurch. Za necelé dva dny jsme stihli zahrady, Art Centre, katedrálu a taky se přecpat v bufíku u Avonu (řeka). Podle mě Jižní Ostrov opět nezklamal. Je tam nádherně.

Nějaké fotky jsou tady.

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: