Severní cíp poloostrova Coromandel

Text: 
Damaroně Tak těch výletů bylo v poslední době tolik, že jsem totálně zapomněla na naši další návštěvu poloostrova Coromandel. Byla to už naše druhá cesta tímto směrem a tentokráte jsme chtěli dojet až na úplný konec. První noc jsme strávili opět u Iana a Carol v Cooks Beach. Teda ti tam zrovna nebyli, ale Julius (Tomíkův bývalý kolega) jim hlídal barák a kočku a my jsme drze využili jeho pohostinnosti.

Tím, že jsme vyjeli tentokráte až v sobotu ráno, jsme měli ještě čas se podívat do městečka Whitianga na druhé straně zálivu Mercury Bay. V samotné Cooks Beach totiž kromě baráčků skoro nic není, ale kousek odtud dojedete do místa nápaditě nazvaného Ferry Landing (volně - přístaviště lodí), kde Vás za mírný poplatek zaveze loďka na druhou stranu zálivu do větší dědinky, kde jsou i restaurace a větší supermarket. Jinými slovy Vám ušetří asi hodinovou (spíš delší) cestu kolem zálivu. My jsme zavítali do pár obchůdků (se suvenýrama - na otočku, s jídlem - na tři hodiny, alias nakupovaní s chlapama:-)) a dali jsme si kafsona. Večer jsme jenom drobně popíjeli a dívali se na film.

Původní brzký start na druhý den se díky skvělým míchaným vajíčkům na snídani trošku nepovedl. Holt člověk nemůže mít všechno že? Buď super kulturní snídani nebo toast v autě:-))) Rozloučili jsme se teda s Juliusem a Sparrow (kočka) a pokračovali jsme směrem na sever po silnici 25. Jelikož jsme ale nechtěli jet po stejné cestě jako minule, zhruba po půl hodině jsme odbočili na nezpevněnou silnici číslo 309, která nás vnitrozemím dovede na druhou stranu poloostrova. Tom dokonce kdesi vyhrabal papír "Things to see on 309", takže jsme měli o zábavu postarané. První zastávkou byl medíkový obchod, teda obchod.... šopa to byla a nikde nikdo. Naštěstí byli hned vedle v ohradě pravý hlídací čuníci, kteří svým hlasitým výhružným chrochtáním přivolali pana farmáře. Ten byl velice milý a upovídaný, takže jsme si prostě ten med museli koupit:-)

Počasí se nám začalo nepatrně horšit, takže k naší další zastávce - Kauri Grove jsme dorazili za mírného poprchání. Rychle jsme zhlédli další stromové velikány a zpátky k autu. U Waiau vodopádu už pořádně pršelo, tak jsme ani nevylézali. Ovšem klasické NZ počasí nás opět nepřekvapilo a u odbočky ke Castle Rock opět přestalo:-) Castle Rock je kopec se skálami, kousek od 309. Údajně tam vede hezká túřička. Říkám údajně, protože po nějakých pár kilometrech jedoucích měsíční vykácenou krajinou, po pozvolna se rozbahnívající cestě (rozbahnívající je slovo? ale co, jazyk je živý nástroj:-)) a se stoupající nervozitou některých účastníků... jsme nenašli ani nepatrný náznak turistické cesty. V jednu chvíli mě sice Tomson vykopl z auta a snažil se mi vsugerovat, že kus bahna je cesta, ale já jsem mu na to rozhodně neskočila. Nezbývalo než přiznat porážku a vrátit se zpátky na 309. Dalším bodem na seznamu byli Waiau Waterworks. Jde vlastně o soukromou zahradu, plnou různých vodních hračiček vyrobených doma na koleně:-) Můžete po sobě stříkat, pumpovat vodu a podobné věci, plus kochat se místní uměním. Určitě zajímavé místo, ale vzhledem k počasí jsme se rozhodli neutrácet $12 za vstup. No ale to už jsme byli na konci 309. Teď nás čekala jenom zastávka v Coromandel městečku na jídlo a hurá asi 44 km na konec poloostrova. První nás čekala asfaltka do Colville a pak pro změnu:-) gravel road do prvního ze dvou DOC kempů Port Jackson a posléze i druhého ve Fletcher Bay. Cesta to byla zajímavá, se spoustou krásných výhledu na Hauraki Gulf (záliv).

Po postavení stanu ve Fletcher Bay jsme se vydali na průzkum. První samozřejmě na pláž a pak na skály za rybářema. Ne že bychom byli nějací známí nebo tak něco, ale jako praví turisti jsme tam jenom tak oxidovali a fotili. Nakonec se nás rybářům zželelo a i povídat si s náma začali:-) Prý fouká, tak úlovky nestojí za nic. Pak jsme ještě zkoukli "vnitrozemí" s hostelem (v rekonstrukci) a hurá na večeři s výhledem na moře. Nakonec jsme byli tak omámení divočinou, že jsme si udělali i otevřený oheň. Teda trvalo nám to asi 20 minut, čoudilo to a pak začalo stejně poprchat. Holt mokré dřevo.

Na pondělí (jj, další dlouhý víkend) jsme měli naplánovanou část
Coromandel Coastal Walk. Píšu část, protože jako ostatně většina NZ
treků je jednosměrná. Tzn. pokud chcete jít až do Stony Bay kam vede, musíte se buď vrátit stejnou cestou nebo si zařídit odvoz. Tůra to není dlouhá asi 7.5 km jedním směrem, ale i tak Vám zabere pár hodin, než se zase vrátíte. My jsme prostě šli dokud se nám chtělo a čas na cestu zpátky do Aucklandu dovoloval. Musim říct, že Coromandel mám fakt ráda. Výhledy na moře přes osamoceně stojící zelné stromy (cabbage tree) má něco do sebe. Ale co budu povídat, prostě se podívejte na fotky...

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: