Mt. Taranaki

Text: 
V dálce se tyčící EgmontTak se nám to konečně podařilo! Týden po Velikonocích jsme se rozhodli nelenit, využít krásné předpovědi počasí a znovu se pokusit pokořit Mt. Taranaki. Všechno klaplo a po nějakých 3,5 hodinách jsme stanuli na vrcholu. Asi nemá cenu popisovat, jak jde člověk tůru na vysokou horu, tak jenom zmíním můj největší zážitek...
Už téměř 800 výstupů v noháchJak si tak funíme nahoru, dívíme se, kde že se poděla ta skupinka s průvodcem, co vyšla před náma a kde jsou vůbec nějací další lidi. Přejdeme šotolinové pole a těšíme se na skály, kde to konečně nebude klouzat. Najednou se na skalách objeví stařík, čučíme jak hrom, pánovi je přes 60 a má na sobě flanelku, v ruce hůl a nohy kamzíka. Máme problém mu stačit. Nakonec se ptáme, odkud jako přifrčel, načež se dozvídáme, že šel starou cestou, že novou nemá rád (a pozdějších zkušenostech se mu ani nedivíme). Navrcholu ho potkáváme znova a za chvilku se k němu přidá další pán, očividně starý známý. Chvilku je posloucháme a nestačíme se divit. Opravdu toho ví o Mt. Taranaki tolik?

SkloPo vrcholové svačince pánové čiperně vyskočí a začnou šmejdit okolo. "Ha, mám jeden!", ozve se za chvilku. "Já jsem našel minulý týden 6.", nenechá se zahambit druhý. "A tady je další a to jsem se přitom na tohle místo díval včera", říká postarší pán s plnovousem. "Včera?!?", divíme se. To už ale pán nastavuje ruku, abychom se podívali. No a najednou je nám všechno jasné... tihle pánové sbírají na Mt. Taranaki kousky skla, plastu prostě cokoliv zbyde po nepořádných turistech. Díváme se na ty kousky, které nejsou ani centimetr dlouhé a najednou všechno vidíme v jiném světle. Postarší pánové se mění v novodobé rytíře, kteří každý druhý den zdolávají 2518 metrovou horu, aby jí ulehčili od všech mement lidské přítomnosti.

Nakonec neodoláme a příjimáme nabídku sestoupit dolů v takové vzácné společnosti. Celou cestu ani nešpitneme, jenom posloucháme a taky se snažíme najít nějaký ten střípek. Nakonec se nám to oboum podaří a spokojený výraz ve tvařích našich průvodcu je nám tou největší pochvalou.

Přímo za nosem, jenom ne po stezceV polovině cesty dolů, když už si myslíme, že nás nic nepřekvapí, se schováme do mraků a sejdeme záměrně z cesty. Trošku z té mlhy okolo znervozním, ale naši průvodci znají opravdu každý kámen, každý keřík. Za chvilku jsme zpátky na stezce. Cesta pak ubíhá při hovoru o odpadcích, důchodu, meatpies, Coronation street a investicích tak rychle, že se ani nenadějem a jsme zpátky na parkovišti. Náš první výstup Mt. Taranaki, teď už zbývá jenom nějakých 800, abychom v počtu výstupů dohnali naše průvodce:-))) (pozn. ten průvodce s tou skupinou, kterou jsme hledali, jich má přes 1500).

Ale ono to samozřejmě není jenom o tom šlapání a tak si tiše slibuju, že už nikdy nenechám nikde ani ten nejmenší papírek, protože "let´s face it", kolik lidí na světe by je po mě chtělo dobrovolně a zadarmo uklízet.

PS. Podívejte se prosím taky na fotky:-).

Jenom několik poznámek: na vrcholu jsme také potkali Jirku, se kterým jsme později zažili různá dobrodružství :), ten maják na fotkách je kousek na jih od New Plymouth (na nejzápadnějším místě toho podivného poloostrova s Mt. Taranaki ve středu). Těch pár fotek od moře je z New Plymouth.

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: