Lyžovačka a hnedle 2x

Text: 

(import) Byla nebyla uprostřed Severního ostrova hora, která se jmenovala Mt. Ruapehu. Nebyla to ovšem lecjaká obyčejná hora, byla to hora multifunkční. To znamená, že si chvilku soptí, protože je to v podstatě činná sopka, chvilku si je zasněžená, takže se mění v lyžařské středisko a chvilku si jenom tak vegetuje, takže se na ni můžete vydrápat a dívat se do širých dálek Nového Zélandu. Prostě od každého něco.

No a protože jsem se na ni už vydrápali na Velikonoce a čekat na nějakou tu erupci by se mohlo protáhnout, rozhodli jsme se využít československého klubu v Aucklandu, který na konec září organizoval
lyžařský víkend na již několikrát zmíněné hoře.

A jak to teda probíhalo? V pátek jsme vyrazili směrem Ohakune, což je malé městečko na úpatí Mt. Ruapehu a také místo našeho noclehu. Po asi 4 hodinové cestě plné assholes (pozn. jela jsem v autě s Juldou a Hančou, kteří se rozhodli rozšířit mé znalosti anglických vulgarismů) jsme dorazili do Rimu Parku, kde na nás čekala Pine Lodge - chata pro asi 12 lidí a vagóny pro 6 človíčků. My s Tomíkem jsme měli to štěstí, že jsme spali ve vlaku (pozn. houby vlak, ani na kolejích to nebylo). Ne že by Pine Lodge byla špatná, ale chtěli jsme vyzkoušet něco nového. Do 10 hodin přijel zbytek osazenstva a my jsme kupodivu zjistili, že Češi jsou málem v menšině!!! Poměr byl 11:8.

Natěšení na lyžovačku jsme si ješte v noci šli pro lyže. Půjčovna
Station Lodge byla hned vedle a ceny byly sympatické. Za 45 dolarů na dva dny jsme vyfasovali lyže, boty i hůlky v kvalitě, kterou nemáme ani doma (pozn. tak to bych zase neřekl, ale bylo to dost slušné). No pak už honem do vagónku, zítra je budíček brzo, abychom byli co nejdříve na svahu.

Sjezdovky se otvírají tuším 8.30, ale je dobré vyjet už před osmou.
Cesta na parkoviště u nejspodnější lanovky Vám bude trvat asi 20 minut. Těch parkovišť je tam víc a platí zde čím dříve vyrazíte, tím blíž ke svahu jste. Ovšem nezoufejte, pokud se Vám podařilo zaspat. Přiblížit se k vleku můžete i pomocí kyvadlového busu, který je zadarmo. Pro ty, kteří by si vůbec netroufali jet až nahoru (při špatném počasí doporučují 4X4 auta) jezdí z Ohakune do střediska autobus za zhruba 20 dolarů.

My jsme přijeli teoreticky docela brzo, ovšem netušili jsme kolik lidí bude u pokladen na ski pasy. Nakonec jsme ale přišli na řadu i my a za 160$ jsme měli permanetku na dva dny a tzv. horní horu. Začátečníci si totiž můžou koupit pas pouze na spodní část, kde jsou svahy podstatně lehčí.

Zbytek byl už klasický slunný den na horách. Nahoru dólu. Prostě
paráda. Svahy dobře upravené, výhled až na 200 km vzdálenou Mt.
Taranaki a příjemná společnost. Večer jsme pak vyrazili celí utahaní na večeři do místního fancy hotelu PowderHorn. No čekačka 2 hodiny na jídlo trochu zlomila náš morál, takže jsme se najedli a hurá do postele.

Neděle probíhala v podobném duchu jako sobota. Tentokráte jsme ale
vzali nahoru foťák, tak se můžete podívat na nějaké ty obrázky. Opravdu nečekaným zpestřením dne byla návštěva Ice Cave jeskyně. Náhodou jsem zaslechla, jak se o ní baví jeden instruktor. Tak jsme se ho rozhodli sledovat. Jel jel, trochu bokem sjezdovky, až dojel k díře v zemi. Díra to byla malá, ovšem poté, co se do ní ztratilo asi 5 děcek, mi to nedalo a zeptala jsem se, jestli můžeme taky. No mohli jsme. Tak jsme se tam po hlavě vrhli a za chvilku jsme byli opravdu v jeskyni pod sněhem. Pár Kiwaků si tam lebedilo a kopalo (pozn. a taky hulili trávu). Prý dělají výzkum, který spočívá v kopání sněhu. Prostě pohodička

Lyžovali jsme skoro až do zavíračky a pak už jenom vrátit lyže, dát si pizzu u pravých Italů (mimochodem, kdyby jste někdo chtěli koupit pizzerii, kde Vás dva stařičcí páni zasvětí do tajů výroby, tak v Ohakune naproti Info centra jedna na prodej je) a čtyřhodinnová cesta zpátky domů.

Tak to byl jeden lyžovací víkend v české režii a teď ten kiwácký.

Byla nebyla uprostřed Severního ostrova hora.... ale to už vlastně
víte, takže jenom ty změny: Iscar vymyslel, že se jede na lyže.
Počáteční číslo nadšených lyžařů se samozřejmě nakonec smrsklo na 6
lidí plus partneři. Ubytování v již zmíněném Powder Horn hotelu za 215$/noc!!!! (pozn. které naštěstí platil Iscar ). Ovšem měli jsme vanu a ručníky. Lyžovačka podstatně kratší díky: 1. dlouhé noci strávené pitím 2. Neschopnosti se domluvit ráno popř. vstát vůbec 3. Pokročilému věku některých účastníků (sorry, JD) a za 4. Vyhnutí se zácpě při zpáteční cestě. Nutno dodat, že my jsme byli ready furt! Ale počasí nám opět vyšlo, tak to zas až tak moc špatné nebylo.

Toliko o lyžování na Novém Zélandě. Fotky tu.

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: