Jezero Waikaremoana

Text: 
Tak tohle byl opravdu výlet na poslení chvilku. Na začátku února nás čekal další prodloužený víkend a my jsme ješte do středy nevědeli, kam se vydáme. Nakonec slovo dalo slovo, klik dal klik a už jsme měli zařízené nejenom noclehy, ale i vodní taxi na začátek a konec treku.

Abyste ale rozuměli... jezero Waikaremoana je tak trošku stranou turistického zájmu, i když patří mezi tzv. Great Walks (což jsou "premier" túry po těch nejatraktivnějších přírodních krásách NZ většinou upravené tak, aby ji zvládl kdejaký turista začátečník). Důvodem je hlavně to, že leží uprostřed ničeho a to doslova:-) Cesta z Aucklandu trva nějakých šest hodin s tím, že posledních 90 kilometrů jedete po nezpevněné lepší polňačce. Můžete jet i od jihu, kolem Gisborne a tak, ale to je docela veliká zajíždka.

My jsme vyjeli z Aucklandu asi v pět (teda vyjeli jsme, zasekli jsme se v zácpě, pak jsme zjistili, že jsme na chodníku nechali foťakový batoh se všema dokladama, takže jsem se v nervech vraceli a naštěstí nám ho schovali naši domací - děkujeme moooc, byl to teda stres), takže o hodinu později jsme byli znovu na dálnici a do Rotorui jsme dorazili asi v 10 večer. Tam jsme si dali rychlou večeři a pokračovali jsme po SH38 směrem Te Urewera National Park. Řeknu Vám, cesta nic moc. Tomík musel dávat pozor na possumy (vačice - největší škůdce na NZ) a já na to, abych se nepozvracela z těch zatáček.

Nakonec jsme ale asi v jednu hodinu ráno dorazili k Aniwaniwa Visitor Centre, kde jsme mohli poprvé vyzkoušet, jak se spí v našem novém autě (ano ano, mame nové auto, jsme buržousti, ale to je na jiné povídaní...). Spalo se dobře a hlavně jsme si hned v 8 ráno mohli vyzvednout pasy na kempování. DOC to má totiž tak chytře vymyšlené, že zaplatit se sice dá přes internet (48$ na 2 noci, 2 lidi a 1 stan), ale vyzvednout si kus papíru člověk stejně musí na místě.

Od Visitor Centra jsme se přesunuli asi 2 kilometry dál k místnímu motor kempu, od kterého také vyjíždí vodní taxi. Nutno dodat, že vodní taxi jsme měli také zarezervované přes internet a všechno proběhlo úplně bez problému. V 9 hodin nás maličká bárka přesunula do Onepoto, kde začína 3-4 denní trek kolem půlky jezera.

První část je asi nejnáročnější, člověk se musí vyšplhat až k Panakire Hut. Průvodce udává čas 5 hodin a 8,8 km, ale nám to nakonec trvalo jenom 3,5 hodiny. Ovšem je to opravdu kopec a výhledy stojí za to. Po krátkém obědě a prvním sdružování (na rozdíl od GBI jsme tady potkávali skupinky turistů, kteří byli, jak se na Kiwáky sluší, pěkně upovídaní) jsme se vydali na další úsek cesty do Waiopaoa. Opět jsme to zvládli v lepším čase než uvádí průvodce, takže jsme měli ještě čas na pořádnou koupačku (pozn. oficiální časy jsou opravdu pro důchodce - první den jsme šli asi 5h a průvodce uváděl tuším 9h a rozdělit na dva dny, che).

Druhý den nás sice čekala zhruba stejná vzdálenost ovšem po rovince, a tak jsme ráno moc nespěchali a vybatolili jsme se jako poslední. Cesta kopírovala břeh jezera, i když občas zabrousila do vnitrozemí. Hned na začátku jsme si udělali malou asi půlhodinouvou odbočku ke Korokoro vodopádům. Já osobně jsem teda nečekala nic zvláštního, protože takových vodopádů už jsem na Zélandu viděli, ovšem když nakonec človek vidí, jak uprostřed lesa padá voda z výšky 20 metrů, musím uznat, že to stálo za to.

Oběd společně s dalším osvěžením v jezeře jsme si dali u Marauiti kempu. Voda tam nestála za nic, tak jsem to zkusili u stejnojmené chaty (asi 15 min dále po trase). Voda zde byla trošku kalnější, ale co už. Nejsme žádná béčka, nee? Což mě přivádí na další myšlenku. Všechny kempy a chaty zde fungují na dešťovku (ostatně jako polovina Zélandu), takže je dobré si zjistit, kdy a kolik naposledy napršelo. Tom by byl schopný pít i vodu z jezera, ale ne každý má místo žaludku kanál a skončit bez vody není nic příjemného. Odpolední úsek nám uběhl jako voda (zase ta voda:-)) a kolem páté jsme se přiřítili Waiharuru chatě s kempem. Následovala už klasická koupačka a večeře, tentokráte jenom rizoto. Nějak nám v tom vedru nestačilo vyhládnout :-).

Ráno měli všichni kolem nás brzký start. Čekal nás poslední úsek treku, který podle DOC trvá asi 4 hodiny a většina našich spoluchodců měla zarezervované vodní taxi na 11.00. Nás nic nehonilo, protože mi jsme měli jet až v jednu odpoledne. Nakonec jsme se ale rozhodli zkusit se vecpat na loď v jedenáct. Přece jenom je to do Aucklandu 6 hodin. S mírným časovým skluzem oproti ostatním jsme tedy vyrazili, abychom se všichni a když říkám všichni, tak myslím opravdu všichni, sešli na pláži u drop off/pick up místa. Šlo se nám dobře. Batůžky byli lehčí a ta krása kolem - klasický NZ les plný kapradin a nádherné jezero Vás dobíjí jak se říka za pochodu.

Na loď v 11.00 jsme se tedy nedostali, ale pán slíbil, že pro nás na otočku přijede, takže jsme ve dvanáct už obhlíželi další vodopády u Aniwaniwa Návštěvnického centra. Jedny jsou přes most asi pět minut a další jsou směrem do vnitrozemí asi 2 kilometry. No a pak už nás čekala jenom cesta domů. Docela jsme si to frčeli až po SH 2 vedoucí z Coromandelu, kde jsme samozřejmě chytli každovíkendou zácpičku. Ale i ta se postupně vytratila a my jsme jsme v pořádku dorazili domů. Dík.

Pár fotek je tady.

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: