Bezbariérový výlet na Great Barrier Island

Text: 
Tentokráte jsem se rozhodla moc dlouho neotálet a napsat něco o našem víkendovém putování dva dny po víkendu! Sama jsem z toho mírně rozčarovaná, ale uvidíme... třeba se nakonec naučím být aktuální:-) (pozn. eh, trošku se to zdrželo :))
Takže jdeme na to.

Jako každá velká věc začal i náš výlet jednou malou myšlenkou, která se zrodila v ostříhané hlavičce Polka. Stačilo, aby ji vypustil z pusy a už se jí chytil realizační tým Staňka a spol. A začalo se plánovat, telefonovat a shánět. Prostě klasická honička.

Domluva nakonec byla, že v inkriminovaný pátek všichni využijeme alkoholového oparu v místních kancelářích a nenápadně se vytratíme z práce dřív, abychom všichni byli v pět na molu číslo dvě. Plán to byl dobrý, ovšem přestřelka na jedné z dálnic nám to mírně zkomplikovala, takže jsme někteří uřícení a hladový dorazili trochu později. Nicméně před šestou jsme se už všichni hrnuli do trajektu s názvem Jet Raider společnosti Fullers. Furt mluvím v množném čísle, tak jenom upřesním, že učasníky zájezdu jsme tentokráte nebyli jenom my dva, ale i Polkovci a Janka s Lukášem. Trajektík to byl krásný a dokonce mi ani nebylo špatně. Začínám věřit v zázračnou sílu zázvorového piva a kinedrilu! Cesta na Great Barrier ostrov nám trvala něco málo přes dvě hodiny a cestou jsme se mohli kochat výhledem nejen na většinu ostrovů Hauraki zálivu, ale také na špičku Coromandelu a pár jachýtek. Delfíny nezmiňuju, protože je nikdo jiný neviděl, ale fakt tam byli... na mou duši.

Do přístavu Tryphena na GBI jsme přistáli něco kolem půl deváté. Díky naší skvělé organizaci tam na nás už čekala paní, aby nás přiblížila na druhou stranu ostrova do DOC kempu na pláži Medlands - teda přímo na pláži to nebylo, protože příroda zde postavila takový násyp a moře s pláží se schovalo za ním. To už se ale pekně stmívalo, takže jsme stany trošku dobrodružně stavěli při svitu čelovek. Následovala štamprle na zdar výletu a večerka.
Ráno jsme si trošku pospali, takže původně plánovaná koupačka v moři se nekonala. I když... kdybychom to bývali věděli:-) tak bychom se i okoupali, jelikož paní pro nás přijela asi z půl hodinovým zpožděním. No ale co už.

Prvním bodem naší cesty měly být Hot pools neboli termální potok, tak snad na koupačku dojde. Došlo! A byla úplně super, teda až na panickou hrůzu některých účastníků ze zákeřných byčíkovců, kteří prý brázdí vody termálních pramenů a rádi lezou nevinným turistum do nosa a tam jim dělají čoro moro.

Řádně osvěženi jsme pokračovali v našem výšlapu. Byli jsme totiž teprve na začátku naší túry. Z Whangaparapara road to je totiž k termalním pramenům tak slabá půlhodinka a nás čekala ještě pořádná štreka. Nakonec ale uběhla docela rychle, první jsme šli buší po Tramline track a pak jsme se napojili na Forest road. Oběd jsme si vychutnali na vyhlídce a pak až k Kaiaraara Hut se nic zásadního nestalo. U Kaiaraara chaty jsme byli první a jak se nakonec ukazalo tak taky jediní kempaři. Rozložili jsme stany a hurá na koupačku do místního potoka. Po večerní hygieně následovala mňamkozní večeře a opět hurá do spacáků.

Druhý den naší výpravy jsme měli náročný. Čekal nás výstup na nejvyšší vrchol Great Barrier Islandu - Mt. Hobson. Má sice jenom nějakých 621 metrů, ale když si vezmete, že to lezete skoro od moře, tak se i ti největší tvrďáci zapotí. Nicméně motivací po cestě nám byly pozůstatky přehrad z kauri stromů, dřevěné mostíky a hlavně krásné výhledy. Ten poslední, přímo z Mt. Hobson byl opravdu velkolepý. Cesta dolů už tak velkolepá nebyla a kolena dostala pěkně zabrat. Třešničkou v závěru byl ovšem Windy Canyon plný zajímavých skalních útvarů. Celou cestu jsme kupodivu zvládli rychleji než jsme mysleli, takže jsme v cíli ještě chvilku čekali na odvoz, který přijel hezky na čas a posunul nás na Harataonga Beach do dalšího DOC kempu.

Kemp hezký, jenom opět trochu dál od pláže, než bychom čekali. Ovšem co je pět minut na ostrově, kde se čas zastavil už dávno, že? Po vydovádění ve vlnách (v mém případě po 3 minutách, hold ty vlny fakt nemusím) jsme se vrhli na večeři a pak už jsme jenom při namodralé záři plynového vařiče řešili velikost světa a malost lidí. Nebo alespoň něco v tom smyslu.

Poslední den byl ve znamení individuálních programů. My s Tomíkem jsem se vydali na tzv. Coastal Walk při pobřeží, podle průvodce nenáročná asi pětihodinnová tůra. No musím říct, že 5 hodin opravdu nadsazené a poté co jsme asi po 2 hodinách potkali paní, které vycházeli z opačné strany a byli na pochodu 45 minut, jsme radikálně zvolnili a udělali si malou odbočku dolů k pláži. To byl úplně skvělý nápad, protože jsme tam byli sami a bylo tam opravdu nádherně. Do cíle jsme dorazili i tak s předstihem, tak jsme ještě zkoukli Whangapoua DOC kemp a byli rádi, že jsme tam nakonec nezůstali, jak bylo původně plánováno. Kemp byl sice hezký, ale hodně otevřený, bez jakéhokoliv stínu. Pán z GBI Transport nás vyzvedl a vydali jsme se pro zbytek naší výpravy.

Pak už hurá zpátky na trajekt a jelo se domů. Pro zvědavce jenom doplním, že zpáteční lístek na trajekt z Aucklandu stál $130 na osobu (je dobré si ale zjistit i lety, protože jsou někdy i levnější), kempy v rozmezí kolem 9 za noc a převozy z místa na místo nás vyšly něco přes 50 dolarů na osobu.




Pár užitečných adres zde:
www.greatbarriernz.com
www.greatbarrierairlines.co.nz
www.sealink.co.nz
www.fullers.co.nz

DOC kempy

Pár fotek je tady.

Přidat komentář

Full HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • No HTML tags allowed.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Hledáme roboty!
Nový Zéland: